Někdy není třeba dlouhé rozhovory. Stačí jedna věta. Jedno slovo.
Takové, které nás obejme, když je nám těsno. Které nás udrží nad hladinou, když se sami ztrácíme.
Mám pár vět, které si opakuji, když je těžko:
„Nemusím být silná pořád.“
„I pomalý krok je cesta.“
„Tohle taky přejde.“
„Dělám, co můžu – a to stačí.“
„Jsem v procesu. Nemusím být hotová.“
Tyhle věty jsou moje kotvy. Drží mě, když se zvedá vnitřní vítr. Mám ještě jiné, které mi napsali moji spolužáci ze třídy NLP – všem z láskou moc děkuji. ![]()
Možná máte i vy své vlastní – věty, které vás v těžkých chvílích podržely.
Chcete se podělit? Která slova vás drží nad vodou, když už síly docházejí?
Třeba právě ta vaše věta dnes pomůže někomu jinému.
A o tom to je. Sdílet. Léčit. Být tu jeden pro druhého.
