Vzkaz v lahvi… Dnešní arteterapie v nízkoprahovém denním centru pro mě byla především o atmosféře, která se nám společně podařila vytvořit. O klidu, respektu a prostoru, kde mohl každý pracovat svým způsobem a zároveň respektovat druhé. Tématem dnešního setkání byl Vzkaz v lahvi. Tentokrát ale nešlo jen o napsání několika slov. Každý svůj vzkaz i celý příběh kolem něj výtvarně zpracoval. Kde jsem svoji láhev...
Dnešní arteterapie ve Středisku Víteček byla o nás samotných – o tom, co máme rádi, co nás baví, po čem toužíme a o čem sníme. Každý si vytvořil obrázek své ruky a postupně do něj zachytil kousek svého světa. Povídali jsme si o oblíbených činnostech, přáních i o tom, jakou práci bychom si chtěli vyzkoušet, kdyby nám v cestě nestála žádná omezení. A právě při...
Páteční arteterapie v Domově Pramen Mnichov byla tentokrát věnovaná emocím. Povídali jsme si o tom, jak se cítíme, jak poznáme radost, smutek nebo zlobu a v jakých situacích tyto pocity prožíváme. Pomáhaly nám také karty s vyobrazenými emocemi a různými situacemi. Společně jsme zkoušeli emoce poznávat, pojmenovávat a povídat si o tom, kdy se podobně cítíme i my. Potom přišlo na řadu tvoření. Každý...
Na dnešní Arteterapii ve Středisku Víteček jsme si na chvíli vyzkoušeli roli fotografů. Každý si nejprve vytvořil a vyzdobil svůj vlastní fotoaparát a poté jsme přemýšleli nad tím, co bychom s ním fotili. Na našich pomyslných fotografiích se objevily srdíčka, auta, zmrzlina, příroda, květiny, oblíbená místa, výlety i okamžiky, které nám přinášejí radost. Každý z nás se dívá na svět trochu jinýma očima...
Dnešní dopoledne ve Středisku Víteček patřilo létu, povídání a tvoření. Společně jsme si vyprávěli o tom, co máme na létě nejraději – kam chodíme na výlety, jaké ovoce nám chutná a co nám vykouzlí úsměv na tváři. Každý si vytvořil svou letní koláž s melounem, kterou si odnese domů jako malou vzpomínku pro své rodiče. Pak jsme se ponořili do světa akvárií a rybiček. Povídali jsme...
Dnes jsme v rámci Festivalu porozumění společně tvořili obrazy inspirované 12 měsíci v roce — z mechu, kamínků, kůry, šišek, sušených květin a dalších přírodnin. Nevznikaly ale jen obrazy. Vznikaly příběhy, spolupráce i odvaha zkoušet něco nového. Studenti, klienti sociálních služeb tvořili vedle sebe, podporovali se a společně hledali, co do obrazu přidat. Znovu jsem si připomněla, že nejde o dokonalost ani výkon....
Malovali jsme na kameny, povídali si, byli venku a společně si opekli buřty. Každý kámen nesl svůj symbol, barvu nebo malé poselství, které zůstane v prostoru venku, kde mohou klienti trávit čas, když je hezké počasí. Bylo krásné sledovat, jak přirozeně vznikalo sdílení – bez tlaku, bez toho, aby někdo musel mluvit víc, než chtěl. Někdy totiž stačí...
Rodiče věnovali svůj čas naplno svým dětem – byli přítomní, naslouchali, vnímali jejich přání, sny i potřeby. Bylo úžasné sledovat, jak spolu tvoří, domlouvají se a hledají společnou cestu. Na začátku si rodiče s dětmi vyzkoušeli společné malování, při kterém se mohli domlouvat pouze ukazováním a gesty. Poté už každý tvořil svůj vlastní ostrov – místo, kde mohl být...
admin
