
Nespěchej…
Každá cesta má své tempo a někdy je potřeba chvíli stát, rozhlédnout se a znovu si připomenout, proč jsme vyšli. To, že ještě nejsi tam, kde sis přála být, neznamená, že jsi zabloudila. Možná se jen učíš dívat jinýma očima.

Každá cesta má své tempo a někdy je potřeba chvíli stát, rozhlédnout se a znovu si připomenout, proč jsme vyšli. To, že ještě nejsi tam, kde sis přála být, neznamená, že jsi zabloudila. Možná se jen učíš dívat jinýma očima.

Včera jsem měla možnost zúčastnit se inspirativní konference o zahradní terapii, která se konala ve Staré radnici v Havlíčkově Brodě. Byl to den plný sdílení, zajímavých témat a potvrzení, že zahrady mohou skutečně léčit, propojovat a přinášet radost i klid. Nejvíce mě oslovila přednáška „Zpátky ke kořenům“ od Blanky Javorové, která otevřela hluboké téma propojení člověka s přírodou, úcty k životu a přirozeného koloběhu....

Kolikrát už jsme si slíbili, že „od zítřka začneme jinak“… nebo že „jednou si najdeme čas“? A přitom právě dnešek je ten okamžik, kdy můžeme žít naplno. Ne až zítra. Ne až bude všechno dokonalé. Ale teď. Včerejšek je historie – nese v sobě příběhy, zkušenosti i rány. Zítřek je tajemství – může být jiný, ale není...

Někdy přijde den, kdy se všechno zamlží. Kdy příval emocí smyje i ty nejpevnější body. Možná to znáš. Ráno vstaneš – a už cítíš, že to není ono. Nálada pod bodem mrazu. Všechno tě bolí, všechno tě štve. Zkrátka… den na prd. A jak to bývá, začne se to nabalovat: rozbije se auto nemůžeš se dovolat k lékaři v práci...

Léto pro mě bylo letos jiné. Bylo o zpomalení. O tichu. O poslouchání sebe sama. Bylo o rodině, odpočinku… a přemýšlení. Přemýšlela jsem, jak ještě lépe pomáhat ostatním. Jak být oporou pro ty, kteří ztrácí směr. Jak podržet ty, kteří se učí znovu důvěřovat sami sobě a lépe zvládat své emoce. Jak povzbudit lidi, kteří mají talent nebo sen – ale zatím nevědí,...

Když jsem byla malá, vyrůstala jsem u svých prarodičů na okraji města. Měli jsme velké hospodářství – králíky, prasata, kachny, pole a hlavně zahradu plnou táhlých záhonů a skleníky a foliovníky. Jako malá holka jsem snila spíš o hrách s kamarády, jízdě na kole nebo dovádění na potoce, který tekl za domem. Ale než jsem mohla jít, musela jsem mít hotovou práci – odplevelit, zalévat,...

Setkání pro podnikavé ženy v Plzni, kterou pořádala paní Šperlová z organizace Excelentní žena bylo vážně inspirující.

Bylo to jako moře – klidné, hluboké a plné barev. Na workshopu Dotek moře se během jednoho dne zapojilo celkem 80 lidí. Ve skupinkách vzniklo 10 jedinečných obrazů, které nesou radost, emoce i dotek každého z nás. Díky všem, kdo tvořili beze slov – srdcem.

Druhý den po arteterapeutickém workshopu jsem měla krásnou příležitost sdílet své myšlenky a zkušenosti v rozhovoru s Bárou Štěpánovou – a to v kouzelném prostředí Lesního mlýna v Mariánských Lázních. Bára byla citlivá, vnímavá a upřímně zvědavá. Povídaly jsme si o arteterapii, o tvoření bez bariér, o tom, co vzniká, když se lidé přestanou bát malovat a jen jsou. Chci tímto také poděkovat všem, kdo se podíleli...

V domově Pramen v Mnichově u Mariánských Lázní se uskutečnil arteterapeutický výtvarný workshop s názvem Dotek moře, jehož cílem bylo propojit mentálně a kombinovaně postižené účastníky s veřejností a podpořit jejich vzájemné pochopení. Akce byla součástí Festivalu porozumění, který domov pořádá už více než dvacet let. Letošní ročník přinesl novinku v podobě arteterapie, tedy léčby prostřednictvím umění. Do výtvarné dílny se zapojili návštěvníci...