Jaké máte rádi knihy? Která kniha je ta, se kterou zapomínáte na čas?

Milí přátelé,
dnes bych se s vámi ráda podělila o lásku ke knihám. Kniha pro mě není jen sbírkou stránek – je to příležitost nechat se unést do světa myšlenek, prožitků a objevovat něco nového. Ať už hledáte odpovědi, potřebujete útěchu, nebo si chcete jen odpočinout, knihy jsou tichými společníky, kteří tu pro nás vždycky jsou.

Jaká kniha vás naposledy tak pohltila, že jste zapomněli na čas? Jaký žánr vás dokáže naprosto vtáhnout?

Mou knihou, ke které se často a ráda vracím, je „Papírová vlaštovka“ od Soni Šmejcové. Je to sbírka drobných úvah a postřehů, které mě vždycky pohladí po duši. Líbí se mi, jak autorka jemně a srozumitelně popisuje radosti i úvahy nad každodenním životem. Jeden z mých oblíbených textů v knize je „Modlitba ke slunci“, který mě vždy zahřeje na srdci.

Malý úryvek z této knihy:

„Děkuji za každý nový den, kdy ráno mohu vstát a obléknout se do průhledného nádechu svítání tam za oknem i v nás. Děkuji, že cítím lásku a touhu žít v úsměvu i v slzách, které jsou od sebe neoddělitelnou součástí všech našich životů tak jako dva propletené prstýnky z trávy“… (Papírová vlaštovka, str. 130)

Tento krásný úryvek mi připomíná, že i když se někdy cítíme osamělí, jsou tu malé, ale významné zdroje světla a tepla, ke kterým se můžeme vrátit.