A nejen barvami. Hledali jsme, jakým zvířetem bychom chtěli být – a co to o nás říká. Vraceli jsme se do míst, kde se cítíme v bezpečí. A mluvili jsme o tom, odkud si bereme rady – a kdy je na čase začít důvěřovat sami sobě.
Mluvili jsme i o tom, že rozhodnout se něco změnit může být těžké, ale že naděje a víravsebe jsou začátkem každé cesty.
A taky že požádat o pomoc není hanba – ale síla.
Obdivuju všechny, kteří včera dokázali dvě hodiny tvořit, respektovat jeden druhého a být skutečně přítomní.










